Hraničáři -  Stráž obrany státu

Autor modelu: Daniel Ševčík

Použitý model, výrobce, měřítko: Hraničáři, ŘOP, 1:35

Použité doplňky: papír, dvousložkový tmel Alteco , balza, statická tráva Noch, travní trsy Model Scene

Kdy byl model postaven: dokončeno říjen 2018

Popis stavby:

"Příslušník stráže projeví své vlastenectví zejména v době, kdy někdo o naši vlast, naši svobodu a státní nezávislost bude ukládati anebo nás útočně napadne. Tehdy vykoná svou svatou povinnost a neustane, dokud nebude vlast zase zabezpečena."

Úryvek ze Služebního řádu pro Stráž obrany státu

Krabičku s diorámou jsem si pořídil před pár lety v Dělostřelecké tvrzi Hůrka. Měl jsem v úmyslu vytvořit pár modelů připomínajících československou armádu v roce 1938. Tento úmysl se mi daří pomalu naplňovat a vzniká tak kolekce modelů připomínající hrdou československou armádu, která byla připravena bránit republiku ve chvílích nejtěžších. Prvním modelem byla právě dioráma Hraničáři – Stráž obrany státu.

V krabičce najdeme velmi slušný sádrový odlitek terénu s kameny a otvorem pro hraniční kámen, díly pro 2 resinové figurky vojáků a resinový odlitek hraničního kamene. Figurky jsou slabší, drapérie nevýrazné, ale při trošce snahy lze i z nich udělat docela pohledné postavy. Zejména pokud využijeme techniku kresby neexistujícího detailu. Je potěšující, že u dalších figur z řady prvorepublikových příslušníků ozbrojených složek jsou detaily ostřejší. Hraničáři patřili asi mezi prvotiny výrobce.

Model jsem dělal nadvakrát. Nejdříve v časovém stresu na výstavu, kterou měl náš klub v Krnově na přelomu roků 2017/2018 ve stylu Paretova pravidla, kdy 20% vynaloženého času přinese 80% výsledku, tedy ať se na to dá koukat z pohledu laika, ale nezabere mi to moc času, kterého se mi zoufale nedostávalo. Podruhé po skončení výstavy jsem doplňoval detaily, více si vyhrál s figurkami a také jsem vytvořil krajinu. Inspirací mi byly krkonošské louky někde u Luční boudy bohaté na podobné trávy, povrch pěšinek a také linii řopíků.

V první fázi jsem figurky očistil od nálitků, vybrousil ovinovačky, které vypadají jako od Michelinova panáčka Bibendum , zatmelil jsem bublinky v resinu, dodělal knoflíky, vyvrtal hlavně pušek a vše nastříkal surfacerem. Po nastříkání hlavy, obličeje a rukou pleťovou akrylkou Lifecolor, jsem olejovými barvami Abteilung naznačil stíny a zesvětlení na pleti. Šlo to ztuha, protože zejména obličeje jsou málo plastické. Oči jsem znázornil bělmem a kapičkou černé na čočky. Na radu kolegy Jirky Kremera jsem barvu nanášel špičkou špendlíku a tímtéž roztahoval do požadovaného tvaru. I když nejsem figurkář a o kvalitě figur jsem se již zmínil, tak výsledek předčil očekávání. Zafungovalo to skvěle, doporučuji! Barvu uniforem jsem namíchal z barev Valejo, nabarvil jsem nějaké detaily, zbraně, podložku nahnědo, šutry šedou a hraniční kámen bílou. Figurky a hraniční patník jsem přilepil na podložku a hurá na výstavu.

Několik měsíců po ukončení výstavy jsem se rozhodnul diorámu dokončit. Figurky jsem urval z podložky, zbraně jsem odlepil od vojáků. Namíchal jsem podobnou barvu uniforem, jako před výstavou, opět jí přetřel vojáky. Barvu jsem pak ztmavoval a zesvětloval, abych vytvořil optické stíny a světlo na záhybech oblečení. Po vystínování jsem silně zředěnou barvou namíchaného základního odstínu khaki přetřel uniformy. Dokreslil jsem detaily, jako je přezka na opasku, nebo proužek na ovinovačkách a vše vystínoval. Podobně jsem postupoval i na zbraních. Kožený pásek na puškách jsem udělal z papíru natřeného barvou kůže a dokreslil jsem upínací přezky. Boty jsem natřel Sidoluxem, jako u vyleštěné kůže a přestříkal pískovou Agamou, coby znázornění zaprášení. Zbraně jsem přilepil na figurky, snažil jsem se je umístit alespoň trochu logicky. Figurky jsem přestříkal matným lakem, který mám ze Sidoluxu s příměsí matné Flat Base Tamiya.

Znázornění zejména u vojáka, který pušku nese v rukách, není ideální a ani moc modelové. Nemluvě o nelogičnosti celé situace, kdy jeden ji nese v rukách, což by se asi docela pronesla. A druhý ji má zároveň přes trup, jako při pochodu v přátelském území. Většinou se nosily přes rameno, aby se dala snadno sundat a ve chvíli, kdy jeden viděl nějaké nebezpečí, tak by kolega asi nebyl klidný a laxní jako želva.

Hraniční kámen jsem nabarvil bílou barvou, nastříkal červený vršek, přestříkal lesklým lakem a nakreslil označení států černou. Na lesklém podkladu se to lépe opravuje. Hotový hraniční patník jsem také přestříkal matným lakem.

Krajinku jsem nastříkal několika hnědými a pískovými odstíny, kameny šedými. Metodou suchého štětce jsem zvýraznil linie šutrů, nabarvil jsem některé kamínky na stezce a nakreslil lišejníky na kamenech. Přilepil jsem hraniční kámen. Samozřejmě naopak, tedy německou stranou na stezku, po které šli Českoslovenští vojáci. Až jsem měl vše hotovo a výtvor donesl předvést na klubovou slezinu, kolegové mě na chybu upozornili. Takže jsem pak odlepoval, brousil, opravoval a přilepil hraniční kámen správně. Tedy písmeny CS směrem k našim. Ale, to jsem krapet předběhnul. Na podložku jsem nalepil 3 druhy drnů Modelscene. Vybíral jsem spíše odstíny, které více odpovídaly sušší trávě. Celek jsem přilepil na podstavec z balzy namořené mahagonovým mořidlem. Pak jsem boky natřel několika vrstvami lesklého nitrolaku, který zároveň zaplnil mezery mezi sádrovou krajinkou a balzovým podstavcem. Nakonec jsem přilepil obě figurky a bylo hotovo.

S výsledkem jsem spokojen, zejména když si uvědomím, z čeho jsem vycházel. I když figurky jsou už dnes hodně za horizontem, řadí se k nejlepším ztvárněním vojáků prvorepublikové armády v měřítku 1:35, jednoduše pro to, že konkurence je nevelká… Výsledná dioráma vypadá pěkně a slušně vystihuje hlídku příslušníků Stráže obrany státu kdesi v pohraničních horách v pohnutém roce 1938. Diorámu jsem v roce 2018 měl na soutěži Kopřivnické poháry. V záplavě mnohem propracovanějších figurek to „na bednu“ nebylo, ale diplom k 100. letům založení republiky jsem získal. První vlaštovka z připravované kolekce Československé armády 30. let 20. století byla hotova.