Spitfire Mk.Ia, 57. OTU

Výrobce, měřítko: Supermarine Spitfire Mk.Ia, Hasegawa, 1:72

Autor modelu: Milan Matušek

Použité doplňky: Eduard 672249 kola, Eduard 73214 lepty, Eduard EX052 masky, odlévaný zaměřovač

Kdy byl model postaven: srpen-prosinec 2009, červenec-září 2021, listopad 2022-8.5.2023

Stavebnice podle údajů na Scalemates pochází z roku 1975. Povrch dílů ze stříbrošedého plastu je pokryt jemnými pozitivními linkami a detaily. Domnívám se, že na svou dobu to byla velmi kvalitní stavebnice. Tvarově si je Spitfire podobný. Díly k sobě poměrně dobře lícují. Veškerou paneláž jsem přeryl do negativu a doplnil rychlošrouby např. na kryt motoru. Kromě výše uvedených doplňků jsem vyrobil i mnoho dalších metodou samo-domo, včetně vakuového překrytu kabiny. Jako kopyto jsem použil původní díl ze stavebnice.

Jako kamufláž jsem zvolil stroj z poslední výrobní série Spitfirů Mk.Ia, AR213, z doby služby u 57. OTU, kde byl používán jako instruktorský "Jumper". V lednu roku 1942 s ním létalo i britské eso James Harry "Ginger" Lacey. Z čs. instruktorů u jednotky v roce 1942 sloužili mj. P/O Otakar Hrubý, J. Střihavka, W/O J. Plášil, Leopold Šrom, A. Fornůsek.

Kamufláž je stříkaná barvami GSI, ale na pruhy jsem použil i lihové Agamy domíchané do odstínů odpovídajícím barvám výsostných znaků. Kódová písmena jsou nastříkaná přes Omasky. Sériové číslo je z aršíku TallyHo! a miniaturu sér. čísla na trikolóře jsem si nakreslil v Corelu a vytiskl na čirý obtiskový papír.

Něco málo o předloze Supermarine Spitfire Mk.Ia AR 213:

- byl postaven Westlandem v Yeovilu a dodán 12. Maintenance Unit 24. července 1941.
- 31. července 1941 byl dodán 57.OperationalTraining Unit (OTU)
- 20. února 1943 byl převeden k 53 OTU.
- 17. srpna 1944 byl odeslán do 8. MU k uskladnění
- 30. listopadu 1945 byl vyřazen z výzbroje RAF. V důsledku toho nebyl AR213 nikdy použit v bojové roli, ale trpěl v rukou začínajících pilotů.
- 10. března 1947 byl prodán kapitánu Allenu Wheelerovi a registrován G-AIST. Wheeler měl v úmyslu s letadlem závodit, ale místo toho bylo uskladněno.
- v roce 1967 byl uveden do letuschopného stavu a použit při natáčení filmu "Bitva o Británii"
- několik let jej létal Allen Wheeler ve Wycombe Air Park, než byl v roce 1978 prodán společnosti The Hon Patricka Lindsaye
- po Lindsayově smrti 9. ledna 1986 byl AR213 prodán v dubnu 1989 Victoru Gauntlettovi a Peteru Livanosovi z PPS u Booker
- letové povolení AR213 vypršelo v roce 2002 a bylo rozhodnuto o kompletní přestavbě AR213, aby mohl být dalších 20 let provozován, takže prošel intenzivní a nákladnou rekonstrukcí u firmy Personal Plane Services (PPS), aby se letadlo přiblížilo jeho původní konstrukci
- zalétnut po restaurování byl 12. listopadu 2007 v Booker, HighWycombe v základním nátěru
- byl nalakován v autentických barvách 57.OTUs kódy JZ-E, což bylo barevné schéma poručíka Jamese Harryho "Ginger" Laceyho, který během války sestřelil 28 nepřátelských letadel. Ten byl vyslán k 57.OTU na odpočinek jako instruktor a pilotoval AR213 jako své osobní letadlo
- v současné době bázuje v ImperialWar Museum v Duxfordu a byl přebarven tak, aby reprezentoval 71. Eagle Squadron, která měla základnu v North Weald. V roce 1941 byl pilotován pilotem Williamem Dunnem, má na přídi znak eskadry "Eagle" a označení XR-D P7308
- pro svou roli ve filmu 'Dunkirk' byl dočasně přemalován a na boku má kód Squadron "LC" a "R9632"
- je ve vlastnictví Comanche Fighters z Texasu, ale stále se sídlem v Duxfordu u The Fighter Collection