F4F-4 Wildcat z Guadalcanalu

Autor modelu: Daniel Ševčík

Použitý model, výrobce, měřítko: F4F-4 Wildcat, Hobbyboss, 1:72

Použité doplňky: profily Evergreen, samodomo palubní deska, papírové poutací pásy, zbytek rámečku nějakého modelu na výfuky, anténa z dámských punčoch

Kdy byl model postaven: dokončeno v prosinci 2013

Popis stavby: Model jsem si pořídil v Globusu v době, kdy se objevil na trhu. První pohled ukázal, že tvary Wildcatu vystihuje výrazně lépe, než parodie firmy Academy. Také rozvržení panelů a krytek poměrně slušně odpovídá výkresům. Řekl jsem si, že bych mohl tento model poměrně rychle zvládnout postavit, vždyť má jen kolem 20-ti dílů. Rozhodnul jsem se některé věci trošku vylepšit, motor nechat stock a model onýtovat.

Nejdříve jsem prohloubil rytí rydlem a také jsem jehlou prohloubil krytky. Plastik je měkký, rydlo nebo jehla snadno ujede kam nemá. Do kokpitu jsem doplnil boční pulty s plynovou pákou, palubní desku a na sedadlo pásy. Pak jsem přilepil křídlo k trupu. Ať jsem se snažil s napasováním jak jsem chtěl, mezi trupem a křídlem vznikla príma mezera. Tmelilo se dobře, místo se vůbec nepropadalo i broušení mi šlo od ruky a tak jsem za krátkou dobu několika týdnů měl zhruba hotovo.   Pak následovalo onýtování povrchu. Používám výborné nýtovadlo Dousek z původní výroby. Ovšem i tak mi občas zajede kam nemá a tak musím opravovat. Opět se objevily mocné partie, zejména v oblasti napojení spodní a horní části trupu a napojení u odtokové hrany křídla a trupu. Zde se tmel opět propadal a mé údernické tempo ztratilo rychlost. Po onýtování následovalo přilepení VOP, překrytu kabiny a spodní průhledné části, zamaskování a přestříkání Surfacerem 1000, který ukázal řadu nepěkností. Tak začalo radostné období tmelení, přerývání, nýtování, které jsem si opravdu vychutnal. Protože mám rád, když příjemné věci trvají dlouho, tak i tuto činnost jsem patřičně natáhnul na nějaký ten rok.

A nastal rok 2013. Letošní Nostalgia cup byl věnován letadlům Grumman do roku 1945 a tak jsem si dal socialistický závazek, že bych měl Wildcata k této příležitosti dokončit. Prohlédnul jsem si výsledek svého dosavadního snažení a usoudil jsem, že bude nutno prohloubit rytí a rovněž nýtování. Dále jsem si řekl, že by sice bylo pěkné nahradit motor něčím rozumnějším, ale díky tomu, že už byl přilepen, tuto myšlenku jsem musel opustit. Naopak jsem mohl vylepšit schématické znázornění podvozku, resp. 3 jeho nejnižších pater.

Začal jsem podvozkem. Nejdříve jsem si ujasnil, co musím odříznout a bude nahrazeno a co zůstane. Vzal jsem do ruky žiletkovou pilku a zaříznul do poddajného plastiku. Na slova docenta Sejkory "člověče, vy jste ho přeříz`" jsem nemusel čekat dlouho. Pilka, mrška jedna, přeřízla i polovinu průměru vzpěry, která měla zůstat. Taktéž jsem se rozhodnul vyvrtat 2 otvory v profilu mezi levou a pravou stranou podvozku. První pokus opět nevyšel, zadařilo se až na podruhé po tmelícím intermezzu. Jednotlivá patra podvozku jsem vytvořil z kulatých profilů Evergreen. Po té následovat nástřik surfacerem, bílou barvou, nátěr části černou barvou, po zamaskování natříkání válců hliníkovým Alcladem, pak patina, dále jsem vnější části podvozkových krytů nastříkal světlou šedou a nakonec trochu "zakouřil" silně zředěnou směsí  černé a zemité lihové Agamy.

Na trup jsem doplnil 2 výfuky, které jsem vytvořil ztenčením kousku rámečku starého modelu pomocí začisťovacího nástroje Profimodeller na kulaté díly a střed jsem vyvrtal. Také jsem doplnil výstupek mezi výfuky a přední část podvozkového prostoru.

Prohloubil jsem rytí a pomocí kolíčkového píchače také veškeré nýty, vše bylo dostatečně zaneseno předchozími vrstvami surfaceru. Když jsem při přenýtování po několikáté vyrval kus náběžné hrany VOP, tak jsem pochopil, že šance stihnout Nostalgia cup 2013 je "v řiti, jak koksovna Karolinka". Pokaždé bylo nutno poškozenou část vyplnit kouskem plastové destičky, nechat ztvrdnout a přebrousit. Následovalo následné přebroušení a klasické přestříkáním povrchu Surfacerem 1000. Spodní plochy jsem přestříkal lihovou americkou světlou šedou. Horní a boční plochy jsem přestříkal přechodovou modrou a středy panelů německou světle modrou. Dostal jsem odstín, který se mi líbil a docela by mohl odpovídal odstínu na Wildcatech, soudě podle barevných fotografií. V této fázi jsem u jednoho panelu zbraní objevil dosud neodhalenou správu po ujetém rydle. Tak jsem ji vytmelil, opravil povrch a znovu nastříkal barvy. V tmelení nabarveného povrchu už začínám být docela dobrý. Pak následovalo přestříkání míst pod obtisky lesklým lakem.

Pod a nad obtisky přišly vodičky od Agamy, ale ani několik vrstev Hypersolu s prknem moc nepohnulo. Tak jsem přistoupil na vtláčení obtisků do spár rydlem a propichování nýtů jehlou. Obtisky jsem po té přestříkal matným lihovým lakem od Agamy. Podařilo se mi dosáhnout toho, že nestříbří, ale vzhledem ke značné tloušťce je patrná hranice, kde končí krycí lak obtisku.

Potom jsem znázornil odřeniny barvou Zinc chromate yellow, s kterou jsem to na trupu "poněkud" přehnal. Také příště bude lepší ji nanášet na lesklý lak, kde půjde snadněji oloupat. Tupováním molitanem hliníkového Alcladu jsem se pokusil olétat náběžné hrany křídel, SOP, VOP a vstup do motoru. Na to jsem místy natupoval opět Zinc chromate yellow. Model jsem přestříkal Sidoluxem, čímž jsem získal lesklý podklad pro zvýraznění spár a nýtů tmavým washem od MiGa. Ani to nebyla podle mě nejlepší volba, příště bych měl vzhledem k odstínu podkladu namíchat něco světlejšího např. z olejovek.

Po té jsem celý model přestříkal polomatným lakem, což je Sidolux s Tamiya Flat Base v poměru 9:1 ve prospěch Sidoluxu a plátěné pohyblivé plochy jsem přestříkal touže směsí, ale v poměru 8,5:1,5. Tím jsem opticky rozlišil kov od plátna. Dále jsem pískovým pigmentem znázornil zašpinění za klapkami motorového krytu a suchým blátem na křídlech a kolech podvozku zašpinění od bláta, kterého na Guadalcanalu málo zrovna nebylo.   

Následovalo začouzení od výfuků silně zředěnou směsí černé a zemité. Touto směsí jsem se také pokusil znázornit zašpinění po výstřelech zbraní, ale opět jsem to přehnal.   Asi jsem vyšel s pistolí ze cviku, nebo by ji chtělo vyčistit a seřídit. Nějak jsem nedosáhnul tenkých čar, tak jak jsem chtěl.

Následovalo sundání krytí kabiny a zde na mě čekalo ještě jedno nemilé překvapení. I přes maximální snahu se na jednom místě wash dostal do vnitřku kabiny, kde zanechal nepěknou hnědou mapu. Popadnul jsem skalpel, kabinu jím objel,  abych proříznul lepidlo, kabinu mohl od trupu oddělat a její vnitřek mohl vyčistit. Kabinu jsem opět přilepil disperzním Herkulesem a mohl dolepit podvozek, kola, pitotku a nakonec i vrtuli. Poslední operací bylo nalepení antén. I tady se vyskytnula mimořádná událost. Podařilo se mi zalomit vrtáček 0,3 mm v dírce pro zapuštění jednoho konce antény tak šikovně, je už jsem ho nedostal ven.

Model byl hotov, tak už nečekaje ničeho zlého jsem ho začal fotit na náš klubový web a Modelfórum. A co čert nechtěl, neopatrně jsem posunul vodorovný modrý lenoch, který zatlačil svislý lenoch tvořící pozadí, které se vesele sneslo na focený model. Odnesl to sloupek antény na SOP, který jsem musel opět vytvořit (asi tak po šesté za celou stavbu) a byl vykřiven horní list vrtule. Ten šel naštěstí snadno vyrovnat.

Ačkoliv jsem Nostalgia cup díky předělávání našeho klubového webu na verzi z roku 2013 nestihnul, i tak mě těší dokončení modelu v roce 2013. Uvažuji o pořízení předchozí verze F4F-3, ale vzhledem k množství nepostavených modelů se to jeví jako utopie. Příště se zkusím vyvarovat zbytečných chyb hlavně při povrchové úpravě. Snad půjde stavba hladčeji bez větších problémů, ne jako Wildcat. Ale to bych si musel vyměnit ruce.