Albatros, jak nemá být

Autor modelu: nejmenovaný "Stavitel"

Použitý model, výrobce, měřítko: L-39 Albatros, HPH, 1:32

Použité doplňky: krabička

Kdy byl model postaven: dokončeno roku 2013

Popis stavby:

... jak jsem létal a padal ...

Od té doby, kdy se mi z koníčka stalo povolání, se k stavění modelů dostávám stále méně a méně. Přesto si tu a tam nějakou stavebnici koupím. Tak tomu bylo i se stavebnicí L-39 Albatros od HpH v měřítku 1:32. A protože jsem si vymyslel, že budeme k této překrásné stavebnici vyrábět konverzní sadu na L-39V a k tomu ještě cvičný cíl KT-04, nemohlo to dopadnout jinak, než že jsem pojal jasnou myšlenku mít tuto sadu i ve vitrínce. Jak dopadla stavba KT-04 si můžete prohlédnout také na našem webu. A jak vidíte, nestavěl jsem cíl já, nýbrž, jako správný kapitalista jsem si ho nechal postavit. Nejinak tomu mělo být i u vlečného "Albíka"...

Našel se zkušený modelář z jistého cizího klubu, který kývnutím akceptoval moji nabídku na stavbu "za úplatu". Budeme mu říkat jednoduše, Stavitel. Jelikož jsem viděl některé Stavitelovy stavby, myslel jsem, že se nemůže nic stát. Ó jak já bláhový žil v šalmu...

Pánové, Vy, kteří mne znáte, víte že nepožívám v nějaké velké míře alkoholických nápojů, kromě našich společných breefingů, kde končím u třetího piva, pánové, nebudete tomu věřit, že lze vystřízlivět i ve střízlivém stavu. Bohužel jsem si tím osobně prošel.

Původní požadavek Stavitelův byl, že by si za úplatu ze stavbu modelu, rád pořídil tři čtvrtiny hobby soustruhu, řekněme třeba Bernardo 250. Chtěl jsem model výstavní, aby s námi mohl jezdit po prodejních akcích, aby jsme jej mohli nafotit  na přebal konverze, odeslat fotky našim obchodním partnerům, do časopisů a pod., takže jsem počítal s nějakou sumou. Tato se mi však zdála vysoká, nakonec jsme se dohodli na ceně ve výši ceny slušného chytrého telefonu,  třeba řady Lumia. A smlouva byla na světě, stvrzená, jak jinak, podáním ruky.

Termín předání se blížil, čím byl kratší, tím větší bylo i mé očekávání. A už nastal onen den předání a převzetí. Ano, a už je to tu, přede mnou leží, v přepravní krabičce, bílo žlutý kabát, který mu tak sluší, Albík. Ale copak se stalo? Máme vymknuté jedno kolečko? A další vylepšení? Odsávání mezní vrstvy mezi SOP a trupem ve velikosti spáry široké 1mm a více, zakouřená skla kabinek po prstolepu? Zub přechodu křídlo trup 1 mm? A že tmel nepoužíváme, natož broušení, a další a další vylepšení...? Pak i to že model stojí nakřivo a aplikované obtisky jsou tak, že například pruhy jdou  přes znaky, že bílé rámy na kabině jsou na některých místech poloprůsvitné, se jeví jako to nejmenší, co by se dalo modelu vytknout. A to nevím ještě zdaleko to, co objevím doma, například zalepené vstupy lepící páskou a po jejich odlepení celé vnitřky vstupů v naturální barvě resínu. Atd., atd...

Jak jsem již psal, nasucho jsem polkl, pokud by mi dali "sloužiči a chrániči" fouknout, divili by se, že přístroj ukazuje zápornou hodnotu promile alkoholu. Pánové, to sedíte a nevíte co udělat, zda se postavit a vmést Staviteli rukavici do obličeje a vyzvat jej na souboj na kordy, protože zneuctil takovou dámu jako je "Albík", či vzít celý eroplán a pokusit se mu ho vervat do míst, kde většinou zkonzumovaná strava vychází z těla ven. Nebo se uklidňovat slovy, že je to jen sen, za chvíli se probudím a bude dobře. Nebyl to sen, nebyla to ani legrace. Byla to jen arogance něčeho co nevím jak nazvat. Ještě si pamatuji, že jsem kdysi dávno Stavitelovi říkal, přímo ho prosil, aby vše co pro mne dělá, dělal tak, aby byl sám spokojen s odvedenou prací, jako by to dělal sám pro sebe. Asi jsem netušil, kde už ta spokojenost některých lidí může končit a jak nízká úroveň vlastní spokojenosti může být.

Ustál jsem  to, myslím si, že i moje paní doktorka přes srdce by měla radost, bo se mi ani tep a ani tlak nijak nezvýšil. Sáhl jsem do kapsy, vyndal to "bůro", slušně poděkoval, rozloučil jsem se se slovy, že se těším na další spolupráci. A už sám, jen se svým krásným modelem, dopil v klidu svoji piccolo kávu, zvedl se a odešel středem. Přiznám se, dojel jsem domů, Albíka jsem i s krabicí zasunul do skříně a se slovy: "zase okradli babičku", jsem skříň zavřel.

Trvalo mi to cca 14 dní, než jsem byl schopen onen výtvor ze skříně vytáhnout, vyndat z přepravní krabičky a prohlédnout si, co bych nedokázal udělat ani já abych se tím prezentoval... Samozřejmě jsem se musel o to, jaké jsem "pánské přirození", podělit při příští schůzce našeho klubu. Také Jirka Hodan z HpH, byl nadšením bez sebe, když  tipoval, že už v mateřské škole jsou děti schopné lepit jeho modely, než pochopil, že tomu tak není.

Celou tuto moji zkušenost v sobě nosím skoro rok, neustále jsem přemýšlel nad tím, co s tím udělám, jak se k tomu postavím. Protože nejde jen o ty peníze za stavbu, peníze za zničenou stavebnici, ale jde hlavně o tu drzost předat dílo v tom stavu jak se to stalo. A být spokojen s předvedenou úrovní. Možná mne pan Stavitel bude žalovat, možná mi rozbije hubu, že si tu o něm dovoluji psát. Ale myslím si, že by se takové věci měli uveřejnit, jen proto, aby jste Vy, ostatní, nenaletěli jako já. A aby snad počet Stavitelů ubýval alespoň lineární řadou, která  by se limitně blížila k nule...

Pár fotografií přikládám, víc se bojím dát, neb Vás nechci mít na svědomí... Pro odvážlivce, model se stále nachází v originálním stavu a je shlédnutelný in natura...