Lehký tank Škoda vz.35, rok 1938

Autor modelu: Daniel Ševčík

Použitý model, výrobce, měřítko: LT vz.35, CMK, 1:35

Použité doplňky: Průhledná folie Evergreen, olověný drátek, žíně ze smetáčku

Kdy byl model postaven: dokončeno květen 2019

Popis stavby:

Druhým dokončeným modelem z kolekce prvorepublikové armády byl lehký tank Škoda vzor 35. Kdysi jsem si ho pořídil na „Velké“ Kopřivnici v době, kdy konkurence od Academy byla ještě na houbách. Byla to verze s přibalenými tankisty. Model jsem stavěl podobně jako Stráž obrany státu na výstavu v Krnově v zimě 2017/2018. I tady jsem hodně přemýšlel nad tím, co musím udělat a mohu si naopak dovolit vynechat, aby to návštěvníky zaujalo. Dopoledne kolem půl desáté se naváželo a já LT vz.35 dokončoval ještě nad ránem.

Podobně jako u figurek SOS probíhala stavba dvoufázově. Na začátek uvedu, že kdybych lépe plánoval a ke konci se tak nemusel honit, mohl model dopadnout ještě trošku lépe. O LT vz.35 od CMK kolují na internetu různé zvěsti, že to je nepostavitelná hrůza. Pravda je, je nejkomplikovanější je přilepení vozíčků s pojezdy na vanu tak, aby model "nekulhal" a byla dodržena geometrie. Nevím, jestli toho lze 100% dosáhnout, ale s dostatkem času a postupným upravováním se lze dostat do solidního stavu. Já toho času moc neměl, takže jsem zvětšil díry na ustanovující kolíčky a nějak to nalepil. Částečně i vlivem nepříliš přesného lepení mi pásy pak úplně přesně neseděly. Také by bylo dobré uříznout vodící zuby na místě horních vodících kol, kde na ně není místo. Neudělal jsem to a musel jsem tak pásy „tvarovat“ kouskem dřevěné tyčinky. Ještě, že to není vidět, pokud člověk pečlivě nehledá. Ale model má i lepší stránky.

Vana docela slušně sedí díky vymezujícím přepážkám. Podobně je na tom trup, na kterém chybí některé linky, zejména kolem poklopů. Já se na to z časových důvodů vyprdnul, protože mi obvykle ujede ruka a musím pak tmelit a brousit. Modelář zkritizuje, široká veřejnost přejde s nepovšimnutím. Po nabarvení by byla snaha o nápravu velmi komplikovaná. Nezbytným se ukázala oprava nýtů na bocích věže, které se ztrácely. Vyvrtal jsem dírky, narval do nich kuličky z dvousložkového tmelu  Alteco a po vytvrdnutí jsem to přebrousil. Vzhledem k tomu, že mi to zabralo spoustu času, na jiné úpravy mi tedy nezbyl čas.

Některé menší díly jsem stříkal před kompletací, jako kanon nebo pojezdové vozíky, nastříkal jsem je pak Sidoluxem a po zaschnutí na topení jsem zvýraznil detaily tmavým washem od MIGa. Vozíčky jsem slepil, kanon vložil do věže a po přestříkání surfem začal kamuflovat. Postupoval jsem jako u předlohy. Základní byla hnědá barva. Pak následovala německá písková a základná zelená, obě lihové Agamy. „Jedovatou“ zelenou jsem zvolil na základě článku o rekonstrukci lešanské pětatřicítky, který vyšel v časopisu Historie a vojenství. Při nanášení dalších polí jsem maskoval Tack-Item. Proti schématu jsem některá pole zjednodušil, opět z časových důvodů. I tak to vystihuje tříbarevnou kamufláž použitou na našich LT vz.35. Pásy jsou nastříkány syntetikou na pásy od Agamy, patinovány pigmentem rez od MIGa a místa otěru jsem přejel tuhou tužky. Vše jsem zafixoval přestříkáním lesklým lakem Sidolux. Pak jsem linky a detaily napustil opět tmavým washem. Protože Sidolux nebyl na pár místech dokonale suchý, wash se mi při stírání místy „pěkně“ rozetřel a zašpinil neplánovaně okolí. Co šlo, to jsem vyčistil, co nešlo, musel jsem nechat. Následovaly peripetie s lepením podvozku a pásů, které jsem zmínil na začátku. Přilepil jsem výfuk, model ještě přestříkal Sidoluxem kvůli manipulaci a nechal ho schnout na topení, než jsem dobalil další modely. I v takovém stavu byl díky atraktivitě kamufláže divácky přitažlivý.

Po návratu z výstavy a dokončení Hraničářů – Stráže obrany státu jsem dlouho sbíral odvahu dokončit a zachránit, co se ještě dá u LT vz. 35. Výfuk jsem musel odlepit, stejně jsem místo jeho upevnění netrefil přesně. Trošku jsem opravil vozíčky pojezdů a lépe přilepil pásy, zejména na jedné straně, kde to více nesedělo. Stále sice nenavazují ideálně, ale už to není tak do očí bijící. Nejzašpiněnější kamuflážní pole jsem znovu přestříkal, případně přetřel, pak opět přestříkal Sidoluxem a napustil washem. Doplnil jsem registrační značku. Musel jsem vyrobit nové světlo, které se ztratilo neznámo kam. Teď je alespoň skutečně zasklené. Přidal jsem dlouhé kulatiny na bok tanku, přilepil světlo, klakson a natáhnul kabeláž.

Chtěl jsem trošku napodobit patinu, ale bál jsem se zejména podvozku, na jehož mnohá místa jsem se už nedostal. Začal jsem tím, že jsem nevodorovné plochy natečkoval olejovými barvami a smýval je po směru stékání vody. Na vodorovné plochy a podvozek jsem nanesl pigment světlé bláto a zafixoval to. Podvozek a horní plochy jsem přeprášil silně zředěnou pískovou barvou Tamiya. Chtěl jsem dosáhnout efektu trochu zaprášeného tanku. I zaprášení podvozku dopadlo dobře, takže na něm nejsou viditelná místa, která by nebyla zaprášena. Kámen mi spadnul ze srdce. Model jsem přestříkal matným lihovým lakem Agama na většině povrchu. Na pár místech, zejména na podvozku jsem přidal další pigment. Přilepil jsem rzí napatinovaný výfuk a různé nářadí. Tyto díly jsem také napatinoval olejovkami, které jsem stíral. Nakonec jsem opět detaily zvýraznil washem. Washem jsem také napustil otvory pro průzory ve velitelské věžičce. Z 0,4 mm tlusté čiré destičky jsem zhotovil zasklení těchto průzorů. Lepil jsem Sidoluxem smíchaným s Herkulesem. Nakonec jsem z houně ze smetáčku zhotovil anténu a tu přilepil.

Model vypadá slušně a provedené konečné úpravy mu pomohly. Představuje lehce zašpiněný tank, jak mohl vypadat někdy v roce 1938. Jsem rád, že jsem ho ještě vylepšil a katastrofa se nakonec nekonala. Takže jsem nakonec dokončil druhý model do sbírky prvorepublikové armády. Pokud bych měl ještě někdy stavět LT vz.35, tak bych šel spíše do Academky… No a pětatřicítka v měřítku 1:72 od Attacku asi zůstane v kitníku navěky.