Mil Mi-17 0825 232. vrl. Přerov

Autor modelu: Milan Matušek
Použitý model, výrobce, měřítko: Mil Mi-8MT/17, Trumpeteer, 1:35
Použité doplňky:

plechy Part 35 022
obtisky Propagteam 004830
obtisky Profimodeller 32 179
kola Profimodeller 32 166
rotorová hlava Profimodeller 32 167
pancíře Profimodeller 32 168
jeřáb Profimodeller 32 224
výfuky Profimodeller 32 251
masky Montex 32 027
Kdy byl model postaven: s přestávkami od konce prosince 2010 do 2.3.2019

Stavebnice

Stavebnice spatřila světlo modelářského světa v roce 2004. Patří mezi jeho první stavebnice v tomto měřítku a je to na ní místy znát. Výrobce při lisování použil tehdy žhavou novinku-lisování z vícedílných forem. Negativní rytí, nýty a další detaily se tak na styku polovin trupu neztrácí. Zvolená metoda, ale zanechala na povrchu po sobě schody v místě styku vícedílné formy, které je potřeba zbrousit a obnovit rytí a nýty (obr_01 až 04).

Hloubka a šířka rytí je vzhledem k měřítku přiměřená, ovšem za velikost nýtů by se nemusel stydět ani kotel parní lokomotivy. Hlavními rozlišovacími znaky mezi Mi-8T a Mi-8MT (exportní označení Mi-17, které budu i dále používat) jsou použité motory a tlačný nebo tažný vyrovnávací rotor. Mi-8T má motory TV2-117 a Mi-17 má motory TV3-117. Mi-8T má tlačný vyrovnávací rotor-je na pravé straně a Mi-17 má tažný vyrovnávací rotor-je na levé straně. Stavebnice obsahuje kryty motorů TV3-117, takže je jasné, který typ stavebnice ztvárňuje. Bohužel tvar krytů se mi nezdá zcela v pořádku, vstupům do motorů chybí na průměru cca 1 mm. Povrch stavebnice je již od výrobce opatřen poměrně velkým množstvím detailů. Bohužel jejich ztvárnění balancuje někde mezi detaily příslušnými pro Mi-8T a Mi-17 a volnou tvorbou čínských soudruhů. Jedná se například o krytky zásuvek pro připojení pozemního zdroje, které odpovídají Mi-8T (obr_05 a 06) nebo o krytky na pravém krytu hlavního reduktoru, na Mi-8T (obr_07) se vyskytuje pouze menší z nich-stupačka. Na levé polovině trupu je např. nutné zatmelit krytku plnícího hrdla spotřební nádrže, která se nalézá mezi krytem hydrobloku a spouštěcího motoru AI-9V. Poměrně chudý na detaily je i potah spodní části trupu za pilotní kabinou, asi má odpovídat Mi-8T, která nemá otvor pro protažení lana vnějšího podvěsu. V tom případě, ale chybí alespoň naznačení konstrukce pro zámek vnějšího podvěsu, který je na vnější straně na Mi-8T namontován. Další nejasností ve verzích je jeřáb nad vstupními dveřmi. Stavebnice obsahuje pouze variantu LPG-2 montovaný na Mi-8T. Taká pouzdro navigačního systému DISS-15 na spodku ocasního nosníku je diskutabilní, Mi-8T ho nést nemusely vůbec a když jej nesly mělo nepatrně jiný, zaoblenější tvar. Ale hlavně je pouzdro menší než má být a o několik milimetrů blíž k nákladním vratům, což naštěstí není skoro vidět. Našly by se i další chyby-chybějící víčko levé podvěsné nádrže, výfuk z ohřívače KO-50, příliš dlouhé držáky pitotových trubic, chybějící okénka ve střešním průlezu, ale všechny vyjmenovat nelze.

Stavba

Před stavbou jsem nashromáždil, co nejvíce fotek mnou vybraného stroje. Tím se stala mašina trupového čísla 0825 z 232. vrtulníkové letky. Důvody byly ryze praktické, jistou dobu své služby měla ventilátor chlazení s plným kuželem a také přístrojové desky osazeny starší verzí umělých horizontů, které nabízí stavebnice. S tvarovými problémy krytů motorů jsem si příliš hlavu nelámal, bylo to nad mé schopnosti. Postupně jsem si opatřil výše uvedené doplňky, které mi velmi pomohly s odstraňováním alespoň, těch nejvýznamnějších chyb stavebnice a její konverzí na mnou zvolenou předlohu. Přesto zůstalo mnoho prostoru pro vlastní tvořivost.

Od začátku jsem měl jasno v tom, že nákladní kabina bude zavřená, i když výrobce nabízí možnost otevřít vstupní dveře, zadní vrata a i motorové kryty. Nákladní kabinu jsem vylepšil alespoň náznakem sedaček a koberci s kamuflážním vzorem uniforem AČR. I přes poměrně velká okénka není z toho nic vidět, ale jistota je jistota. (obr_08) S pilotní kabinou jsem si už pohrál více. Doplnil jsem pancíře na podlahu, do bočních oken, před přístrojové desky, odstranil opěradlo ze vstupních dveří, doplnil stop-kohouty na strop a zkrátil opěradla pilotních sedaček, jejich konstrukce také patří do říše snů čínských konstruktérů, alepo zalepení do kabiny to není vidět. Upravil střední pult palubního technika a doplnil další detaily, které nemá cenu všechny vyjmenovávat. Spoustu jsem jich, ale také nedoplnil, i tak si myslím, že to stačí. (obr_09-13)

Na polovinách trupu bylo nutné odstranit výše zmíněné stopy po lisování do vícedílné formy. Samozřejmě jsem podle fotodokumentace doplnil, popř. zatmelil rytí a nýty tak, aby alespoň zčásti odpovídalo vybrané předloze (obr_15, 17). Při lepení trupu bylo nejnáročnější slícovat vrata nákladní kabiny s polovinami trupu a pak slepit poloviny trupu k sobě. Lepil jsem postupně a ke stažení polovin použil i zámečnické svěrky. Spodní části trupu a nákladní vrata se mi při zkusmém slícování svíraly dovnitř, proto jsem si musel pomoci vodícími ploškami a plastovými vzpěrami mezi stropem, podlahou nákladní kabiny a vraty nákladní kabiny. (obr_18) Se spodní částí trupu jsem se moc nezdržoval a doplnil jsem jen detaily, které budou snad trochu vidět i na modelu stojícím na stole. Tedy jen světlomety, vypouštěcí kohouty, kryty čerpadel, výfuk z kamen, kryty antén radiokompasu, kryt otvoru pro lano vnějšího podvěsu, apod. Na zbytku modelu jsem se vyřádil více. S něčím pomohly lepty Part, s něčím doplňkové sady od Profimodelleru. Např. bylo nutné doplnit samosvorný potah nádrží, kryt plnícího hrdla pravé nádrže, výletnice klamných cílů ASO-2V, ty v leptech Part jsou nepoužitelné. Vysoustružil jsem si i nový kužel do ventilátoru. Na tlumičích hl. podvozku bylo nutné nejdříve odstranit stopu po dělící rovině formy a následně doplnit pár detailů. Na pístnici jsem použil stříbrnou samolepící folii. Na pístnici tlumiče struhy zase injekční jehlu. Vylepšit si zasloužila i přední podvozková noha, kola mají dutou hřídel jako na skutečném vrtulníku z injekční jehly. (obr_19) Úpravám se nevyhnul ani koncový reduktor, kterému jsem dal nový, věrohodnější tvar. (obr_20) Stejně tak bylo nutné doplnit detaily v otvoru kapotáže pro hřídel nosného rotoru. Samostatnou kapitolou jsou antény, kterých je na modelu požehnaně. Od malých ploutviček, přes velké antény na ocasním nosníku až po drátovou anténu mezi stabilizátorem a trupem.

Zcela samostatnou kapitolou byly oba rotory. Množství úprav bylo poměrně velké, ale vyrovnávací rotor na tom byl, co se týče shody se vzorem, lépe než rotor nosný. (obr_21) Na nosném rotoru jsem především zkrátil délku osových závěsů, bylo třeba doplnit kabeláž a hadičky. S antivibrátorem mi pomohla sada od Profimodelleru, stejně tak s přesazenou formou na táhlech automatu cykliky, nemluvě o tvaru tlumičů kývání. Přesto bylo stále co doplňovat. (obr_22-25)

Způsob lepení jednotlivých listů nosného rotoru  k hlavě je poměrně nešikovný, ale asi to lépe vyřešit nešlo. Doporučuji barvit i patinovat každý list zvlášť, protože následná manipulace s celým rotorem je docela náročná a až potom je slepit dohromady.Použil jsem, tak jako na všech silových spojích Contactu od Revellu. Celá sestava je pak pevná, ale přesto opatrnosti není nikdy nazbyt. (obr_26-27)

Barvení

Model jsem si rozdělil kvůli velikosti a komplikovanosti na několik podsestav pro barvení a patinování. Po sjednocujícím nástřiku Mr. Surfaceru ve spreji od GSI, jsem celý povrch trupu předstínoval a některé panely moduloval různými odstíny barev. K nástřiku kamufláže jsem použil lihové a akrylové barvy Agama. Musel jsem je zesvětlit a v případě zelené ještě doplnit o žlutou a hnědou. Přechody barevných polích jsou stříkány od ruky a jednotlivá pole doplněna o světlejší a tmavší fleky. Na stabilizátoru a listech nosného rotoru jsem se pokusil ztvárnit neexistující detail stínováním. (obr_30 a 38) Patinu jsem začal už pistolí a po nanesení obtisků pokračoval olejovými barvami (obr_28-29 a 31-32).

Popisek je na modelu poměrně hodně. Protože jsem si zvolil vrtulník jiného trupového čísla než nabízí obtiskové archy, nastříkal jsem trupové číslo přes masky vyřezané na plotru. (obr_35) Masky jsem použil i na nástřik kování náběžných hran rotorů. (obr_39) Olejovými barvami jsem naznačil stékance špíny, vyšisování kamuflážní barvy, zablácení kol podvozku, stříkance bláta na spodku trupu a odřeniny. (obr_33-34) Ušpinění od spalin motorů je znázorněno pistolí a do barvy je vetřen nastrouhaný suchý pastel. Na vyhřívaných sklech pilotní kabiny jsem se pokusil znázornit vyhřívací vrstvu transparentními barvami, ale moc se to nepovedlo. (obr_36) Poslední prací před nasazením nosného rotoru, bylo nalepení hotového jeřábu na levou stranu trupu nad vstupní dveře. (obr_37)

Navzdory odvedené práci vím, že model má mnoho chyb, částečně způsobených výrobcem a také mnou a mou nechutí některé chyby napravit. Např. se mi podařilo trefit správnou vzdálenost trupu od podložky, ale zároveň má trup příliš velký sklon dozadu. Ne nemožný na skutečném vrtulníku, ale rozhodně méně častý. (obr_40) Rozhodně bych si stavbu nechtěl zopakovat, během let jsem postavil i jiné modely, což je vidět v Galerii letadel, abych se motivoval k dokončení. Děkuji všem, kteří mi jakkoliv pomohli při stavbě, za ta léta jich bylo nemálo. Velkou oporou mi byla i moje přítelkyně, jíž za to patří velký dík.